Příběh Kateřiny Jungwirthové je až trochu strašidelný, ale o to víc fascinující, když vypráví o tom, jak se rozhodla udělat změnu a začala žít svůj život podle svých představ. A stihla to neuvěřitelně rychle – během čtyř let.

Týrané dítě

Katka začíná vyprávění zmínkou, že ji táta týral. Dneska už díky zkušenostem s regresemi ví, že si tenhle vztah už nesli z minulosti, aby si ho tady dořešili.

Ve třech letech začala se sebepoškozováním – píchání špendlíky, později řezání, pálení se a nakonec i pokusy o sebevraždu. Ve 13 letech se přidaly i bulimie a anorexie, které trvaly asi do 26 let. Se sebepoškozováním přestala až ve 30 letech.

Od 11 let kouřila, od 13 popíjela. Ve 13 letech se neubránila znásilnění. Později si vzpomněla i na sexuální obtěžování v rodině už od útlého dětství, to bylo dlouho vytěsněné.

Začala sbírat všemožné diagnózy, včetně psychiatrických

Od dětství trpěla na alergie – pyly, prach, plísně, chlor, léky, laktóza,… Taky astma, na které používala všemožná dýchátka.

V 11 letech začala menstruovat a už problém – hned poprvé trvala menstruace 3 měsíce v kuse, ležela s ní v nemocnici. Následovaly pořád dokolečka cysty, záněty. Pořád po nemocnicích, hormonální léčba. Čekali, až jí bude 15, aby mohla aspoň dostat antikoncepci.

Od 13 let trpěla migrénami, na které pomáhaly jen kapačky nebo injekce.

Od 15 se léčila na psychiatrii – emočně nestabilní, hraniční porucha osobnosti, chronická nespavost, posttraumatická stresová porucha, úzkostná porucha, obsedantně kompulzivní porucha. Tyhle diagnózy měla až do 30. Brala hromady léků na všechno. I na každý vedlejší účinek další lék.

V 17 letech se přidal autoimunitní zánět štítné žlázy a další léky. Obdržela další diagnózu do seznamu: autoimunitní zánět celého těla, přičemž nikdo nedokázal říct, proč tam je. V té době se ale ještě pořád považovala za relativně zdravou.

Celkové vyčerpání

Kolem 20 let skončila na JIP s celkovým vyčerpáním těla, prý od štítné žlázy. Uzavřeli to s tím, že se musí zvýšit léky a že má zánět v celém těle. V návaznosti na to začala výrazně přibírat na váze – ke svým 55 kg přibrala postupně dalších 55 kg. Otékala. Během roku nabrala asi 20 kg.

Neustále dostávala silnější léky na štítnou žlázu a k tomu se přidávaly záněty celého těla – záněty vaječníků, dělohy, kůže, očí, uší, dásní, žaludku, střev. Metabolický syndrom, ateroskleróza, ucpané žíly, zvýšené jaterní hodnoty, zánět jater, žlučníku. Šílené akné až do otevřených ran, živé, otevřené boláky, folikulitida, cystické akné. Na něj další hrozné léky, u kterých musela podepsat, že neplánuje mít děti a nechce spáchat sebevraždu. Lékaři si s ní nevěděli rady.

Žila v přesvědčení, jaký je chudák: „všichni na mě berte ohledy.“

Invalidní důchod  - zlomili nad ní hůl

Kolem 20. roku dostala invalidní důchod s tím, že se z toho už nikdy nemůže dostat.

Nesnesla dotek kovů, stačil knoflík u kalhot, aby měla na břiše spáleniny. Tělo už nevědělo, jak jinak křičet o pomoc.

Do toho kouřila, pila (při užívání těch všech léků). Zoufalá, nevěděla, co se sebou.

Pokud se sebou něco neuděláte… Ale co?

Navíc ji strašili tím, že pokud se ten autoimunitní zánět nezlepší nebo se sebou něco neudělá (nikdo jí ale neřekl co), do budoucna by se z toho mohla rozvinout roztroušená skleróza, revmatoidní artritida a další podobné šílenosti. (Docela zajímavé tvrzení na to, že konvenční medicína nezná příčiny.)

Velké probuzení a změna

Tohle byl její život do cca 28 let. Pak přišla změna. Chodila s onkologicky nemocným partnerem. Během 5 let vztahu byl v remisi, nicméně mu předpověděli, že se nedožije 30 let. Poslušně to dodržel. Ve 29 letech se mu objevila boule, začaly se rozlézat metastázy… Starala se o něj s jeho maminkou. Už v té době začínala chápat, že je všechno špatně, že by ho potřebovala ideálně dostat z nemocnice a starat se o něj po svém. Četla knížky Tomáše Kašpara (doporučuju) a začínala chápat.

Když zemřel, propadla se na úplné dno, nevěděla, co se sebou, její život skončil.

Pokoušela se:

• upít
• zavřít doma
• jakkoliv se dohnat ke smrti.

Ale přesto už k ní nenápadně začínaly proudit informace… Občas na ni vyskočilo nějaké video… Udržujeme se v roli oběti. „AHA! To jsem přesně já. Takhle to funguje!“

Objevila v sobě netušenou sílu

Tak jak z toho ven? Kdykoliv se přistihla, že jede v nějakém nežádoucím vzorci chování, nebo se přistihla při fňukání, stopla to. Přeprogramovávala. Měnila. Víc a víc se zajímala o osobní rozvoj, jak co funguje, a začínala chápat, že jediný, kdo může něco změnit, je ona sama.

Je to něco přes 4 roky, co její partner zemřel a odstartovala svoji transformaci.

Muselo jít pryč všechno z jejího života, co už bylo mimo – včetně lidí, vztahů.

Další partneři, které potkávala, zrcadlili její nízkou (žádnou) sebehodnotu, což ji nutilo na sobě ještě víc a víc pracovat. A najednou začínaly pomalu mizet problémy – včetně těch fyzických.

Kde se vzaly její problémy? (Když pomineme psychosomatiku…)

V té době ještě chodila k lékařům a na jedné kontrole štítné žlázy se ptala lékařky, proč má tu autoimunitu a všechno v jejím těle je takové v rozkladu. Ona na to velmi ostýchavě: „Víte, tyhle věci se často rozjíždí po očkováních, těžké kovy z nich se usazují různě po těle a ono se pak snaží je nějak odbourat, rozložit, zlikvidovat, a může s tím i poškozovat vlastní tkáně… A často se to usazuje právě ve štítné žláze…“

Doma pak zkoumala, kdy jí začaly nějaké alergie a další problémy. Pokaždé to časově sedělo s očkováním.

Jak to dostat z těla?

Vyhledala si způsoby detoxikace těžkých kovů. Zdravé stravování.

Do té doby byla velmi obézní - 110 kg při malém vzrůstu.

Co dál řešila a na čem pracovala?

Kromě dalších diagnóz měla na seznamu i endometriózu. Odcházely z ní kusy jakýchsi sraženin, tkání… Bylo to bolestivé. Dostala hormony, které by jí to měly srovnat. Brala je tři dny, ale bylo jí z nich špatně. I tady se vydala vlastní cestou. Inspirovala se Gabrielou Tuatti. Vyhledávala si bylinky a psychosomatické příčiny.

Pracovala na sebelásce s pomocí knih Louise Hay.

Začala si důkladně vybírat i menstruační pomůcky, které jí pomáhaly k uvědomění si vlastního těla. Učila se sladění s cyklem (hodně jí pomohlo chodit bosá na louce během menstruace). Všechno se začalo hojit.

Když se naučila vnímat a respektovat svůj cyklus, zmizely i migrény, protože už věděla, že před menstruací si má dopřát klid a odpočinek. Pokud to neudělá, nějaká bolest se ozve, ale už s ní umí pracovat.

Přijetí, porozumění, uzdravování

Postupně snižovala léky na štítnou žlázu a vyhledala si možnosti, jak ji podpořit. Protože při dodávání hormonů uměle nemá důvod se snažit a její funkce se zhoršuje.

Odmalička byla hodně vnímavá na energie a různé vjemy… Už ve 12 letech prováděla spolužačky do minulých životů, ale pak v sobě své schopnosti potlačila, aby mohla být ta „normální holčička“. Psychiatrické léky ji odrovnaly ještě víc.

Jak se postupně začala dostávat do kontaktu se sebou, začaly jí chodit informace – jak se svými schopnostmi pracovat, co má dělat, jak se víc vnímat.

Snižovala psychiatrické léky a dál na sobě pracovala – odpuštění sobě, tátovi, ostatním, kdo jí ublížili.

Zjistila, že se umí navnímat na různé části těla a najít si v nich odpovědi. Pracovala se svým tělem.

Snižovala léky na spaní, brala je do té doby po hrstech. Učila se pracovat se svými strachy.

Březen 2021:

Psychiatrické léky odbourala, přestala pít, kouřit, změnila stravu, vynechala lepek. Pořád ještě vážila 110 kg. Během následujícího roku shodila 30 kg. Pak dalších 14 kg. Jak?

Vždycky, když uvolnila nějaký emoční blok, zmizelo třeba 5 kg. Potvrdila si, že pneumatiky slouží jako ochrana při emoční zranitelnosti.

A teď?

Během posledních tří let se jí objevily velké a bolestivé patní ostruhy. Když si vyřešila emoční příčiny, zmizely, i když by neměly…

Předloni se ke všemu přihlásil tenisový loket – jak později zjistila, byla to připomínka, že odmítá muže - všechno si udělá sama, nepotřebuje je. „Ne, neuděláš nic, řekni si jim o pomoc.“ A loket se dal do pořádku.

Revmatoidní artritida? "Změnila jsem všechno, a stejně jsem se jí nevyhla?"

Několik let ji budily bolesti kloubů, loni na jaře už začaly bolet šíleně, i natékat, horké, vybočovaly se do stran. Vzalo ji z toho zoufalství: „Všechno jsem změnila a stejně jsem té revmatoidní artritidě neutekla?“ Začala zase zkoumat tělo zevnitř. Zklidnit, vyladit do hladiny, která umožňuje přístup do podvědomí, a odpovědi přicházejí. Když najde uložené vzpomínky a emoce, doprožije je, můžou se uvolnit a hojit se. Už se to zlepšilo, ale stejně to pořád bolelo.

Uvědomila si, že tomu dává moc velkou pozornost. Rozhodla se: „Mám zdravé klouby, je to jen otázka času, ono to dojde.“ Navíc se pak dozvěděla, že klouby se regenerují nejdéle, takže odrážejí stav těla, který byl před pár lety. „Dám jim víc času a nebudu se na ně tolik soustředit.“ Každé ráno po probuzení teď provádí rituál vděčnosti – vyjadřuje vděčnost za zdravé klouby i za bolest. Postupně si uvědomila, že si jich nevšímá a ony nebolí. Začaly mizet i deformity do stran. Bolest se občas mírně objeví před jejím seminářem Zhmotňování záměrů jako otázka: „Věříš, že to funguje?“ Pokud si odpoví, že ano, bolest zase zmizí.

Léky už nebere. Je jí 33 let.

Další příběh a tvorbu Kateřiny můžete sledovat na Fb a na webu.

Neuvěřitelný příběh, že?

Připadá vám Kateřinin příběh neuvěřitelný? Sama jsem ho poslouchala v němém úžasu. Její odhodlání a nasazení. Jak dokázala najít a rozklíčovat odpovědi v sobě. Má můj obdiv. Na sebe totiž většinou člověk špatně vidí a vlastní témata nám můžou unikat.

Marně hledáte, tápete, nevíte, odkud začít a vůbec jak se zorientovat v těch všech informacích, které na vás tělo (a mysl) chrlí? Jsem tu pro vás. Ráda vás podpořím a provedu na vaší cestě. K tomu přidám energetickou terapii a své lékařské znalosti a zkušenosti a najdeme cestu k vašemu uzdravení společně :)