Paní Zdeňce Novákové je 65 let. Asi před 7 lety jí byla diagnostikovaná roztroušená skleróza.

Jak to začalo?

Pracovala jako mzdová účetní. Práce měla absolutní přednost. Nepřicházelo v úvahu, že by něco nebylo hotové. Když byly uzávěrky, do práce by se i připlazila, aby bylo všechno v pořádku. Jela si ve svém křeččím kolečku, když jí vstoupily do života migrény. Postupně až tak, že trvaly několik dní a když jedna skončila, další začínala. Nenechala se tím zastavit.

„Sama k sobě a svému zdraví jsem se chovala naprosto bezohledně. Spolehlivá, zodpovědná, pracovitá, i kdyby mě to mělo zabít... Sen každého zaměstnavatele,“ jak sama říká.

Pak její rodinu postihl příšerný zážitek. Na chalupě v zápalu hry na schovávanou se ztratil malý vnouček. Dlouhé hledání ve dvanácti lidech, strach z nejhoršího. Obrovský stres. Chlapec se nakonec našel v pořádku a všechno dobře dopadlo.

Ale něco už se pohnulo. Asi za měsíc se ozvaly divné příznaky. Rozostřené vidění, zvýšené teploty až horečky, ke kterým se během půl roku přidala neskutečná únava a vyčerpání.

Běhání po lékařích

Nebrali ji vážně.

„Obíhala jsem na doporučení jedno oddělení za druhým, absolvovala jsem spoustu vyšetření, krevních rozborů, rentgenů a nikde skoro nic. Jen mnou hlášené zvýšené teploty a strašná únava. Nakonec jsem ležela několik dní na infekční klinice s tím, že to bude určitě přechozená borelióza. Ale zřejmě jsem byla považována za simulanta a potížistu, protože při každodenním rutinním měření teplot u mě seděla sestra a dohlížela, jestli nepodvádím (jak asi?). Bylo to velmi ponižující. Pak mi udělali lumbálku a den na to mě poslali domů. Až když byly hotové výsledky a zjistilo se, že mám pravděpodobně buď roztroušenou sklerózu nebo revmatoidní artritidu a byl mi zjištěn zánět očního nervu, už jsem simulant najednou nebyla.“

Když jí neuroložka definitivně sdělila diagnózu roztroušené sklerózy, okamžitě začala mít skoro všechny příznaky už z toho stresu, a ještě když se dozvěděla, jaké to jsou a že je bude mít(!). „Byla jsem z té diagnózy hodně šokovaná, ale zase ne natolik, abych si nechala píchat 3 pulzy kortikoidů, jak navrhovala lékařka,“ dodává.

Okamžitě začala pročesávat internet s tím, že pokud najde i jen jednoho jediného člověka, který se z roztroušené sklerózy uzdravil, bude druhá. A pokud by nikoho uzdraveného nenašla, tak bude ta první. Hnalo ji zoufalství, ale i vrozená paličatost a zarputilost. A ejhle, případy vyléčené RS skutečně našla, dokonce objevila i pár případů v knihách. Nevyléčili se stejným způsobem, což znamená, že příčiny zřejmě budou různé.

Jak se tedy uzdravila?

Doslova ze smrtelné postele (jak sama říká), ji zvedl Fytominerál v megadávkách od české firmy Energy. Pomohl jí, když už málem nebyla schopná chodit, nejedla, jen ležela.

Protože má vystudovanou střední veterinární školu, vzpomněla si na zoonózy, kterým se věnovali celý jeden ročník. Jsou to nemoci přenosné ze zvířat na člověka, včetně parazitů. Nemohla je dostat z hlavy, protože měla doma psy a morčata, pečovala o koně a ráda na něm jezdila. Zvířata běžně odčervujeme, ale u lidí se možné parazitózy popírají. Lékaři ji odbývali. Navíc si moc ráda často zašla do restaurace na tatarák. Dnes už by to neudělala. Už má jasno.

Paní Zdeňka sdílí svůj příběh dál:

„Nejdřív jsem chodila k paní Lence Zvolánkové na plazmový generátor (+ doma Zapper) podle toho, co mi vytestovala. Parazity tam skutečně našla. Pak jsem si pátráním po internetu našla paní Ing. Hanu Bláhovou, která se také zabývá parazity, přečetla jsem její knihy Deník poradce I. a II., a podařilo se mi, že mě přijala do péče.

Jezdila jsem za ní přes 2 roky, brala jsem během té doby docela dost hodně silných antiparazitik a můj stav se postupně lepšil, hlavně problémy s očima i ta pekelná únava. K tomu jsem používala podle Ing. Bláhové MMS.

Přitom jsem pilně pracovala na svém psychickém zdraví, protože mi došlo (konečně!), že žiju naprosto sebezničujícím způsobem, stylem musím, nesmím, a hlavně honem... Platila jsem si konzultace s panem Martinem Vlachem z Brna, nakoupila si postupně hromadu literatury, poslouchám dodnes přednášky na YouTube.

Používám esenciální "olejíčky" od firmy Bewit, potravinové doplňky a hlavně jsem se začala učit meditovat. Definitivní zlepšení zdraví nastalo, když jsem šla konečně do důchodu, po roce přesluhování (jsem asi nepoučitelná). Nejen, že jsem vypadla z kolotoče termínů a stresů, které jsem si natvrdo uvědomila, právě až když přestaly, ale začala jsem chodit pravidelně každý den do lesa. Snažím se vypustit pojmy musím, měla bych, spěchá to...

Až na výjimky pravidelně medituji, i když ještě zdaleka neumím úplně vyčistit mozek od myšlenek. Dělám autogenní tréning a podobné praktiky a teprve asi po 3 měsících meditací se mi podařilo zbavit se zvýšených teplot, které se mě stále držely a unavovaly mě.“

Co tedy teď dělá:

• Pravidelně medituje,
• cvičí (aspoň 5 tibeťanů nebo protažení),
  
• pokud to jde, chodí každý den do lesa,
  
• začala po letech zase malovat, dnes hlavně kamínky, je to svým způsobem taky forma meditace,
  
• poslouchá přednášky na YouTube,
  
• čte,
  
• snaží se jíst zdravě,
  
• žije v klidu a pohodě.
  

Paní Zdeňka na závěr svého vyprávění dodává: „Vím, že něco z toho můžu dělat jen díky tomu, že už nemusím chodit do práce... Ale hlavně jsem se zklidnila a začala myslet nejdřív sama na sebe, co je pro mě dobré a co ne, a to by šlo i v pracovním procesu.“

Co dodám já:

Vím, že není snadné překopat svůj život naruby a nejde to ze dne na den. A i když něco není možné dělat při práci, při dětech,… přesto každý den můžeme udělat aspoň drobný krůček k tomu, aby nám bylo lépe. Ať už jsme „zdraví“ nebo „s přiklepnutou diagnózou“.

Momentálně se učím každý den se ptát, „co právě teď potřebuju, aby mi bylo dobře?“ A zjišťuju, že to jsou snadno dosažitelné drobnosti, které ale mají velký vliv na moji spokojenost a v konečném důsledku i zdraví. Třeba mám chuť vyrazit na procházku do lesa, dát si dobré jídlo,…

Držím nám všem palce, ať je zdraví naší přirozeností. A pokud jste právě ve slepé uličce a potřebovali byste podporu a oporu, jsem tady pro vás s láskou a radostí 😊