Eliška Zichová Ulčová se s námi podělila o svůj příběh, jak se dokázala zbavit kromě jiného léků na vysoký tlak a pochopit a přijmout výzvy s tím spojené. Mezi řečí se zmiňuje i o tom, jak se vypořádala s atopickým ekzémem a panickými atakami, se kterými se léčila na psychiatrii.

Autonehoda před svatbou a vysoký tlak

Problémy s vysokým tlakem Eliška začala pozorovat v létě roku 2019. Přišlo to asi dva měsíce po autonehodě, kdy se srazila s motorkářem. Měla čtyři dny před svatbou, hlavu plnou svatby a kolize ji měla vrátit nohama na zem. Zažila obrovský stres, a jak později pochopila, její zvýšení tlaku tenhle zážitek už jen spustil. Příčin ale už měla nastřádaných předtím dost.

Léky brát nechtěla, a tak hledala jiné možnosti. Zkoušela bylinky i jiné metody, ale nic nepomáhalo. Nakonec si pro léky došla - jako poslední možnost, protože jí bylo opravdu špatně. Lékař ji uklidňoval, že „dneska má léky na tlak každý třetí…“ To ji rozhodně neuklidnilo, spíš naštvalo.

Už v té době na sobě pracovala a věděla, že si toho na sebe nakládá hodně a sama na sebe vyvíjí tlak. Autonehoda už jí to jen zvědomila, už se vše jen odstartovalo.

Jak se léků po dvou letech zbavila

Za pomoci kamarádky Jitky Dynkové se pustila do hledání příčin (protože sám na sebe člověk špatně vidí). Jako jedna z příčin se samozřejmě ukázal stres z autonehody, ale hlavně dlouhodobě vysoké nároky na sebe, tvrdost sama k sobě, pocit, že musí všechno vydržet.

Využila i poznatků čínské medicíny a zapracovala na podpoře ledvin a jater.

Po dvou letech mohla začít léky postupně vysazovat. Snižovala dávky po čtvrtkách, půlkách čtvrtky, po drobečkách,…, jinak tělo nepříjemně reagovalo. Vysazování trvalo dva měsíce. Učila se přitom pracovat se svými tendencemi chtít všechno rychle, učila se laskavosti a trpělivosti k sobě. Ještě pár dní po úplném vysazení se tělo ozývalo - dobře pomáhala aromaterapie – levandule, kananga, majoránka. Nyní už přes rok a půl léky nebere a je v pořádku.

Občas ještě cítí, že srdce reaguje – víc buší. Teď už ví, na co ji upozorňuje. Ptá se sama sebe, kam se cpe, kde se jí nechce být. Kde na sebe vyvíjí tlak, proč je na sebe náročná a tvrdá. Když poslechne a dá zpátečku, srdce se uklidní.

Dbá samozřejmě i na stravování a dostatek pohybu.

Eliška ještě dodává: „Je potřeba naučit se poslouchat tělo a říct si, kde jsem pod tlakem, jak se do toho můžu uvolnit. Rozhodnout se, že už mi to neslouží. Nevidět se ve špatném, ale hlavně v tom dobrém.

Proč má vysoký tlak dnes tolik lidí? Ženy jsou nuceny být muži, od rána do večera se honí do práce, z práce, za dětmi, do školy, všechno zařídit. Chlapi jsou drceni zodpovědností, musí vydělat na rodinu…“

Atopický ekzém

S ekzémem se Eliška potýkala od 12 let. Jak později pochopila, je spojený s vnitřními vzteky, které se obrací proti tělu. Někde to vybouchne. Záleží na části těla, ona měla na rukou. Zmizel jen tak mimochodem, když si řešila panické ataky na kineziologii. Při terapii se dostávala do dětství, asi 4 roky, tam byly příčiny, konkrétní situace si už ale nepamatuje.

Později, před rokem a čtvrt se jí vrátilo malé ložisko. Nemohla se ho delší dobu zbavit, pak zašla na biorezonanci a za jedno sezení se vše krásně vyčistilo.

Ekzém ovlivňovalo hodně vrstev, biorezonance vše vyřešila naráz. Eliška díky tomu pochopila, že někdy se člověk zacyklí ve snaze o pochopení za každou cenu. Co všechno za tím je, zajímalo ji to, ale bránila tím uzdravení. Někdy se můžeme uzdravit jen tak, není nutné všechno pochopit. Můžeme se uzdravit i bez toho, abychom věděli, jak se to povedlo, ale hlava tomu musí přestat bránit. Je potřeba odhodit přesvědčení, že se musíme o všechno zasloužit, i o uzdravení.

Antidepresiva na panické ataky

Eliška se zmiňuje i o svých panických atakách, na které brala antidepresiva – asi od 17 do 25 let, vždycky je brala asi tři měsíce, pak si je vysadila. Asi pětkrát nebo šestkrát je začala brát. Už tehdy tušila, že přece musí být něco víc, než každý den zobat léky. Chodila k psychiatričce a jediná její otázka při každé návštěvě byla – „Jak se máte?“ Žádný další zájem. I to jí ukazovalo, že tudy cesta nevede.

Ve 24 letech, když neplánovaně otěhotněla, se rozhodla, že léky brát už nebude. Vysadila je a teprve začala hledat alternativy. Aha! Bachovy esence, homeopatika… Nejdřív krizovky, pak si nechala namíchat směsi na míru, ty jí částečně pomohly, ale ne úplně. Pak se dostala na kineziologii a po prvním sezení bylo po problému. Už je to šest let.

Nic není nemožné

Eliščin příběh opět dokazuje, že nic není nemožné. Každý problém se zhmotňuje, aby nás přiměl k hledání řešení.

Taky cítíte, že léky už brát nechcete, ale nevíte, kde začít? Už jste něco zkoušeli, ale výsledky se nedostavily? Jste zmatení a přehlcení z tolika informací a možností všude kolem?

Vezmu vás za ruku a cestou zbavení se léků vás provedu. Vím, že to jde. Cestu vám ukážu a podpořím vás na ní. Vyberte si termín tady. Těším se na setkání😊